Historie jedovatých bylin
V minulosti, kromě léčivek, našli poměrně důležitou roli i byliny s jedovatým účinkem. Byly využívány ve válkách, nebo také mohly zkrátit život nevyhovujícím osobám. To vše z nich činilo dobré a hojně využívané pomocníky. Oměj šalamounek, jenž je mimo jiné považován za nejjedovatější a nejnebezpečnější evropskou rostlinu, měl také široké spektrum použití. Ve středověku se do jeho šťávy namáčely špičky šípů a kopí, čímž se měnily ve smrtící zbraně. Na otravu omějem zemřel kromě jiných i římský císař Claudius v roce 54 n. l. Důvodem byly tentokráte politické motivy. Germáni ho používali při magických šamanských rituálech. Byl také součástí čarodějných mastí.
S jedovatými bylinami bylo spjato mnoho pověstí, mýtů a rituálů, například ve středověku se kytice vratiče obecného dávaly lidem na cestu na onen svět, kouř a vůně sušené byliny měly zamezit rozkladu těla.